Dnešní den byl opravdu nabitý zážitky. Ráno jsme vyrazili k majestátnímu Dover Castle, kde jsme si prošli středověkou jídelnu, královskou ložnici i obrovský krb – v něm se prý kdysi grilovalo něco menšího než Matěj. Vrcholem návštěvy bylo, když pan učitel a paní učitelka zasedli na trůn krále Jindřicha II., čímž se zřejmě symbolicky pokusili převzít vládu nad chaosem zvaným školní zájezd. Venku jsme obdivovali válečné dělo z druhé světové války a ikonické bílé doverské útesy, kde jsme si připadali jako součást historického dokumentu z produkce BBC. Výhled byl dechberoucí – skoro pohádkový. Pak už nás čekal trajekt do Calais. Na horní palubě foukalo tak silně, že nám málem odfoukl mobily, čepice, vlasy i některé slabší jedince. Udělali jsme si skupinovou fotku s větrem ve vlasech a výrazem hraničícím se scénou z Titanicu – jen bez plovoucího prkna a s jistotou, že se nepotápíme. Uvnitř trajektu jsme dostali jídlo zdarma – což znělo lépe, než to nakonec chutnalo. Matěj během jídla dvakrát rozlil Pepsi, čímž vytvořil vlastní verzi Niagarských vodopádů v menším provedení a způsobil menší námořní krizi v prostoru u stolu. Před opuštěním trajektu jsme se ještě rychle zastavili v suvenýrovém obchodu, kde většina pořídila magnety (pravděpodobně vyrobené v Číně), trička s britskou vlajkou a bonbóny, které nakonec přes hranice stejně neprojdou. Odpoledne jsme pokračovali autobusem do Belgie, konkrétně do Antverp. Po příjezdu jsme se rychle ubytovali a vyrazili do večerního města. Uchvátila nás obrovská katedrála, krásné historické náměstí a nasvícená radnice – celé město mělo podvečerní atmosféru jako z pohádky. Jen místní občas cosi pokřikovali – nejspíš šlo o přátelské pozdravy nebo o výzvy, ať jim ustoupíme z chodníku. Zítra nás čeká další velké dobrodružství – Amsterdam! Pokud tedy autobus omylem nezamíří do Polska. PS: Abychom byli fér… I učitelé občas chybují. Paní učitelka si celý den nechala něco nabíjet a opakovaně vybila celý autobus – zřejmě šlo o nabíjení duševní energie. Pan učitel se nás snažil nahnat do úplně jiného metra, než bylo v plánu – možná šlo o praktickou lekci orientace v terénu. A o tom, kdo spustil alarm na WC pro invalidy, raději pomlčíme. Ale oči přítomných zůstanou navždy plné nevyslovených otázek…
